Drtilová: Naše nedostatky jsme doháněly bojovností. A ocenění? Velké a milé překvapení

České reprezentantky do 18 let podruhé v řadě pod vedením Michaely Drtilové udržely elitní společnost divize A. A přestože na mistrovství Evropy ve švédském Stockholmu nesplnily své čtvrtfinálové cíle, je hlavní koučka na svůj tým za jeho bojovnost a finální TOP 10 pyšná. Její svěřenkyně naopak mohou cítit hrdost směrem ke své trenérce. Třiatřicetiletá perspektivní koučka totiž letos obdržela cenu předsedy ČABT.

Na ME jste s týmem cílili na čtvrtfinále, které bohužel nevyšlo. Co podle Vás o tom čtvrtém místě v základní skupině rozhodovalo? Byl to úvodní zápas s Německem?

Můžeme říci, že to byl právě ten první zápas s Německem, který nám zejména útočně vůbec nevyšel. Jestli to bylo vinou nervozity z prvního utkání, kdo ví, ale odsoudil nás k poslednímu místu v tabulce. Zároveň osmifinále s Belgií, která oproti nám byla velice fyzická, nám nevyšlo v obraně, o kterou jsme se opírali celý turnaj. Určitě jsme mohli pomýšlet na lepší výsledek.

S Němkami jste otevírali i uzavírali celý šampionát, přestože v obou případech bez výhry. Jak jste ale vnímala posun hráček proti stejnému soupeři? A co chybělo k vítězné odvetě?

Soupeřky byly po celém turnaji na nás připravené. Věděly, že nám musí eliminovat naše guardy, a to se jim dařilo. Opět to bylo pro nás velmi fyzické. Navíc se nám po pár vteřinách na hřišti zranila jedna z klíčových hráček, Kája Taušová. Němkám v důležitých momentech spadly těžké střely a nám na obrat už nezbyly síly.

TOP 10 je stále pěkné umístění a posun oproti minulému roku. Jak jste s celkovým výkonem týmu spokojená?

Takhle s odstupem času jsem s naším umístěním spokojená. Nalejme si čistého vína. Kvalita mládežnického basketbalu v ostatních zemích je velmi vysoká, hráčky jsou technicky zdatné. Navíc náš tým vypadal z velké části fyzicky oproti soupeřkám o pár let mladší. Proto tento turnaj hodnotím kladně. Naše nedostatky jsme doháněly naší bojovností a agresivitou v obraně, skončily jsme 3. v počtu zisků na utkání, za což jsem velmi ráda.

Který okamžik Vám z letošního šampionátu uvízne v paměti a proč?

Nejvíce mi asi uvízne v paměti ráno po prohraném osmifinále, kdy jsme měli s kolegy trochu strach, co to psychicky s holkami udělá před veledůležitým zápasem s Tureckem o bytí či nebytí. Ale to, jak byly holky mentálně nastavené a jak po celý turnaj spolu držely a dýchaly jedna pro druhou, to si budu pamatovat asi nejvíc. Následný zápas s Tureckem, kdy nás neskutečně hnali skvělí rodiče, byla už jen třešnička.

V zápase s Chorvatskem se neuvěřitelně projevovala pivotka Olivia Vukosa, která se svými 46 body postarala o nový rekord. Jak se dá tým motivovat na někoho takové postavy, kdo má navíc svůj den?

Jak říkáte, Vukosa měla prostě svůj den a padalo by ji snad i ze šatny. My jsme věděli, že pokud budeme agresivní na všechny ostatní hráčky a body bude dávat jen ona, budeme úspěšní. To se nám povedlo. Rekord sice překonala, klobouk dolů, ale na výhru jim to nestačilo.

V průběhu šampionátu se vám z Česka dostala jedna příjemná zpráva. Dostala jste na Basketbalistovi roku ocenění předsedy ČABT. Jak jste na to reagovala a co to pro vás znamená?

Bylo to pro mě opravdu velké a milé překvapení. Nečekala jsem, že bych mohla dosáhnout takového ocenění. Přeci jen má kariéra je zatím krátká a jsou zde další a další zkušenější a úspěšnější trenéři, než jsem já. Jsem ale velmi ráda, že i mladí trenéři mohou tohoto ocenění dosáhnout a že jsou sledováni a podporováni. Velmi si toho vážím.

Kterého okamžiku ze své trenérské kariéry si takto nejvíce ceníte a proč?

Já jsem vděčná za každou příležitost, která se mi dostane. Ale nejvíce jsem vděčná Viktorovi Prušovi, že si mě tehdy vzal do svého realizačního týmu. Viktor je opravdový odborník a profesionál a jemu vděčím za to, že jsem se od něj mohla učit a že jsem dnes tam, kde jsem.

Jak sama uvádíte, v reprezentaci jste začínala jako asistentka trenéra Pruši, po kterém jste převzala pozici hlavní koučky. Ve stejné roli působíte v Chance ŽBL po boku Ivety Raškové v SBŠ Ostrava. S prvoligovým týmem BK Havířov jste v minulém ročníku ale jako hlavní trenérka dokázala zaskočit nejeden extraligový tým. Tak je to jen otázka času, než Vás uvidíme na lavičce nejvyšší české ligy v jiné pozici? Nebo kam v následujících letech chcete cílit?

Já asi bohužel pro mě jsem člověk, co žije spíše ze dne na den, než aby plánoval dlouhodobě dopředu. Jsem ráda, že jsem v posledních sezónách v organizacích, kde se konečně začíná propisovat dobrá práce, která je vidět i na výsledcích. Samozřejmě bych jednou ráda byla hlavní trenérkou, ale to je ve hvězdách, jestli se taková příležitost naskytne a kdy.