Kytlicová: Chci do toho dát vše, ať se mi třeba otevřou dveře do budoucna

Poprvé dostala pozvánku do seniorského týmu před dvěma lety na sraz pro mladé reprezentantky, loni zakončila svoje působení v mládežnických nároďácích na mistrovství Evropy do 20 let. Místo volného léta ji však čekala další nabídka do ženského A týmu, který se tentokrát připravuje na vrcholnou akci – mistrovství světa v Berlíně. Dvacetiletá Aneta Kytlicová na sebe upozornila výkony v play-off Chance ŽBL, kde s týmem Žabiny Brno nakonec vybojovala stříbrné medaile. Možnost zapůsobit na trenérský tým Romany Ptáčkové chce nyní využít na maximum.

Kytlicovou pozvánku do širší nominaci překvapila a velmi potěšila. „Byla jsem z toho nadšená. Náš asistent v Žabinách mi na tréninku říkal, že nějaké náznaky tam jsou, ale ještě to není jisté. Bylo to vlastně ještě při finále ŽBL, takže jsem měla o to větší motivaci se ukázat,” prozradila.

A to se jí povedlo. Ve finálové sérii s ZVVZ USK Praha v průměru zapsala 9,6 bodů. Nejvíce se jí podařil závěrečný zápas, kde nastřílela 16 bodů a doskočila čtyři míče, čímž si vysloužila ocenění hráčky utkání. „Jsem hrdá a pyšná na to, že jsem tuto možnost dostala. I že jsem týmu mohla pomoci nejen v obraně, ale i bodově,” pochválila se.

Kytlicová přitom v průběhu sezony mnohdy naskakovala až jako jedna z posledních hráček. Posun nejen k větší minutáži, ale dokonce do základní pětice nastal až v play-off. „Vůbec jsem to nevěděla. Zranila se nám jedna hráčka a bylo nás méně, takže jsem tušila, že bych proti Trutnovu mohla mít větší minutáž. Hned druhé čtvrtfinále jsem ale začala v základu, což byl trošku šok, protože mi to nikdo dopředu neřekl. Ale snažila jsem se na to nemyslet,” přiznala.

Důvěru v ní trenér Viktor Pruša vložil i na finálové klání s USK, přestože se Shay Colley vrátila. „Myslela jsem, že půjdu až jako druhá střídající, ale zůstala jsem v základu. Což mi pomohlo v sebevědomí. Víc jsem si věřila na hřišti a chtěla podat co nejlepší výkon. Je to úplně jinačí, než když jsem na začátku sezony nastupovala až v závěru zápasů. Vlastně jsem si poprvé za svoji kariéru musela v ŽBL říct o střídání,” dodala.

Šanci ukázat se má nyní třetí nejlepší střelkyně českého reprezentačního týmu z loňského ME do 20 let i v seniorském výběru. Trenéři v čele s Romanou Ptáčkovou si ji zavolali jako novou mladou tvář do širší nominace pro celé léto. „Vůbec jsem pozvání upřímně nečekala a ještě tak dva roky ani nepředpokládala. Myslela jsem si, že si dám po pěti letech v létě pauzu. I holky okolo mi ale říkaly, že ta možnost možná bude. A jsem za ní strašně ráda. Chci do toho dát vše, ať se mi třeba otevřou dveře do budoucna a prokouknu,” řekla odhodlaně.

           

Otevřené dveře by si ráda nechala i v brněnském celku, kde má podepsáno ještě na dva roky. „Vůbec to, že jsem reprezentační pozvánku dostala, mi dává možnost nabrat nové zkušenosti a zlepšit se. Budu mít nové spoluhráčky, jiný pohled na hru, takže se můžu něco nového zase naučit, co bych pak ráda zužitkovala dál. Ráda bych pokračovala v tom, jak jsem sezonu skončila. Doufám, že dostanu zase příležitost a důvěru,” vyhlíží další měsíce.

S mládežnickou reprezentací si dvacetiletá křídelnice prožila poměrně hodně. Nejvíce si ale vybavuje nepříjemnou zkušenost s divizí B, kdy na ME v bulharské Sofii před dvěma lety prodělala otravu jídlem. „Měly jsme na to celou tu divizi vyhrát, ale pak se nám to zvrtlo. Já jsem navíc byla první, které se to stalo a nevědělo se, co se děje. Byla jsem několik hodin v bolestech, až jsem chtěla umřít, omdlévala jsem. Navíc jsme se v té nemocnici vůbec nedokázaly s někým domluvit, organizace byla špatná a zpětně jsem vlastně ráda za české nemocnice,” vzpomínala na zážitky, kdy musela projít třemi nemocnicemi, kapačkou a stejně český tým zachránily až injekce od řecké lékařky. „I tohle k basketu ale patří. Přestože máme bronzovou medaili, tak právě tady tu otravu si pamatuju mnohem víc, než samotné zápasy,” dodala.

Jisté následky si nese dodnes – již si dává mnohem větší pozor, co v zahraničí jí. „Na dalším mistrovství jsme si nabalily i vlastní jídlo, abychom nemusely jíst tolik toho místního. Já osobně si už moc nedávám právě omáčky nebo maso, ze kterého jsem tu otravu měla,” vyjmenovala největší změny.

Z Prostějova přes Žabiny až k vojákům?

Kytlicová s basketbalem začínala v Prostějově, kde si ji na hostování do extraligy U17 vyhlédl brněnský trenér Richard Fousek, jež vede stejnou kategorii v reprezentaci. A přestože se na sezonu vrátila zpátky do extraligy U19 do rodného Prostějova, nakonec zakotvila v Žabinách i A týmu žen.

Letos úspěšně absolvovala první ročník vysoké školy. Na Masarykově univerzitě studuje nezvyklý obor Speciální edukace bezpečnostních složek. „Je to na téma vojáků nebo policie. Buď z toho můžu jít do složek jako vojáci, policie, do zásahových jednotek, anebo ty jednotky můžu cvičit,” přiblížila své možné budoucí povolání.

Podle ní k takovému oboru měla blízko už odmala. „Chtěla jsem něco takového dělat, třeba i kriminalistiku. Takhle je to dobrý začátek, ale fyzicky hrozně náročný skloubit s basketem. Někdy trénujeme i dvakrát denně a já mám školu každý den a absence bohužel jenom dvě,” přiznala obtížnost studia takového oboru s kariérou profesionální basketbalistky.

Za sebou má předměty jako box, wrestling a sebeobranu. Její sezona vypadala například tak, že se z večerního utkání vrátila pozdě v noci a ráno na sedmou už dělala sparingové cvičení se spolužáky. „Na konci sezony už to na mně podle mě bylo i znát. Naštěstí jsem to oboje zvládla na sto procent bez nějaké újmy,” smála se Kytlicová, která v Brně nastupuje i za první ligu žen.

Nově nabrané zkušenosti z bojových sportů jí pomáhají i při hře. „Box by byl moc nápadný, ale i jeden můj profesor se mě ptal, jestli jsem něco z výuky použila. A ve finále se mi to jednou povedlo. Při doskoku jsem soupeřce vzala balón, přehodila si ji za sebe a urvala ho. Já jsem přihrála do úspěšného protiútoku, ona zůstala ležet na zemi. Musíš to ale umět, aby to nebylo vidět,” popsala ojedinělou situaci.

Výhodou jí tak je spíše nabraná síla. „Jak jsem začala více trénovat, nabrala jsem svaly a i sama na sobě cítím, že jsem v těch soubojích pevnější. Aktuálně mám prioritu ale basketbal a dokud to půjde, ráda bych se věnovala jemu. Můj obor je i tak něco, co bych do budoucna chtěla dělat,” nastínila.