Málokdy jsem se na hřišti cítila sebevědoměji
Po přestupu do ZVVZ USK Praha poprvé v kariéře vyzdvihla pohár vítězek Supercupu, probojovala se před bránu finálového turnaje prestižní Euroligy a stala se českou ligovou šampionkou. V březnu byla jako členka All-star pětice kvalifikačního turnaje v čínském Wuhanu klíčovým faktorem, proč se ženský národní tým po dvanácti letech opět představí na mistrovství světa. Svými výkony Emma Čechová zaujala i v zámoří, kde si ji vyhlídnul tým Minnesota Lynx. A to vše před dovršením svých dvaadvaceti let. Po velkém antré v WNBA ale přišlo poranění kolene, které ji vyřadilo z debutové sezony i zářijového mistrovství světa v Berlíně. Premiérovou korunku pro královnu českého basketbalu ji však letos nikdo nevezme.
Nejlepší česká basketbalistka uplynulé sezony – jak ti to zní a co na to říkáš?
Zní to určitě skvěle. Upřímně jsem to nečekala, takže si toho o to víc vážím a je to pro mě motivací do budoucna. Zároveň to pro mě představuje i určité potvrzení toho, že veškerá práce, čas a všechno ostatní, co jsem do toho dala a stále dávám, má smysl.
Co z minulého roku si vybavuješ nejvíc? A kde ses herně cítila nejlépe ve formě?
Nejvíc si asi vybavím postup na mistrovství světa. Byl to velice náročný turnaj. A to jak po mentální, tak hlavně po fyzické stránce. O to cennější pro mě pak byl vybojovaný postup na MS. Myslím, že právě na tomto turnaji jsem se herně cítila nejlépe. Taky bych určitě zmínila první zápasy v WNBA, než jsem se zranila.
Ty už máš ocenění za nejlepší mladou basketbalistku ze sezony 2022/2023, v čem vnímáš svůj největší progres?
Myslím, že jsem se posunula ve všech rovinách. Co se týče herní stránky, jsem mnohem sebevědomější na hřišti, dokážu si víc věřit v důležitých momentech a zároveň lépe čtu hru. Po lidské stránce jsem se naučila být více extrovertní. Člověk mění prostředí, poznává nové lidi a musí se umět prosadit. Stát si za svým názorem je další věc, ve které jsem se zlepšila. Tyto dvě věci přicházejí určitě i s věkem a zkušenostmi, které získávám.
Profesně jsem se také posunula. BK Žabiny Brno mi daly velice dobrý základ. V USK Praha jsem se toho naučila ještě víc – zaměřovat se především na sebe, zlepšovat své dovednosti, trávit na hale více času a fungovat ve velmi konkurenčním prostředí. Největší školou je pro mě aktuálně asi WNBA. Přístup lidí v týmu k basketbalu je skvělý a člověk se toho, i za tak krátkou dobu, může opravdu spoustu naučit.
Tvoji cestu v WNBA bohužel zastavilo zranění, jak sis ale užila ty první okamžiky na palubovce ligy, která je považována za na světě?
Bylo to něco neuvěřitelného. Atmosféra na zápasech byla skvělá. Upřímně, nečekala jsem, že budu hrát tolik minut. Rozhodně ne 20 minut, které jsem odehrála v prvních zápasech. O to víc jsem si to užívala. Už jen ten fakt, že mi trenérka dala prostor, byl úžasný. Málokdy jsem se na hřišti cítila sebevědoměji.
Spoluhráčky i trenéři mě po celou dobu podporovali. Navíc je skvělé i publikum. Když stojíte na čáře trestného hodu, fanoušci křičí, že to dáte, nebo když se vám něco povede, hned skandují „Jo, Emmo!“ a podobně. To vám dodává obrovskou dávku sebevědomí.
A jak je na tom tvoje koleno teď? Jak jde rekonvalescence?
Rekonvalescence jde moc dobře. Podmínky pro rehabilitaci jsou tu skvělé a lidé, se kterými pracuji, jsou přátelští a hodně mi pomáhají v celém procesu. Samozřejmě mě mrzí, že se to stalo, ale beru to jako rok, kdy na sobě můžu pořádně zapracovat a třeba se vrátit ještě silnější a lepší.
Je ti teprve 22 let, tak jaká je pro tebe motivace do dalších sezon?
Určitě je to velká motivace. I v aktuální situaci, kdy budu mimo několik měsíců. Vnímám, že jsem pořád dost mladá a je toho ještě hodně, na čem musím zapracovat. Chci se dál zlepšovat a získávat zkušenosti tam, kde mi to dává smysl.
FOTO: Minnesota Lynx
