Sourozenecký unikát. Sesterské dvojice ve třech týmech

To se jen tak nevidí. Ve třech týmech Chance ŽBL spolu nastoupí v nové sezoně sourozenecké dvojice. Sestry Hamzovy hrají v Žabinách Brno, sestry Žílovy v KP Brno a sestry Pilařovy v Hradci Králové. Jak to mezi nimi chodí? Jak zvládají společné působení a jak vzpomínají na zápasy proti sobě?

Sestry Hamzovy

Eliška Hamzová, od červnové svatby již Joklová, přiznává, že to někdy zajiskří. „My spolu ani nemůžeme chodit běhat, protože jsme tak soutěživé, že se při tom dokážeme pohádat. Nebyly bychom spolu schopné hrát ani 1 na 1, protože bychom se strašně domlátily. Jak jsme soutěživé a hrajeme hodně fyzicky, nemuselo by to dopadnout dobře,“ popisuje česká reprezentantka.

„Ze začátku nám nějakou dobu trvalo, než jsme si na sebe zvykly. Ale už jsem ráda, že ji v týmu mám. Těžko říct, kdo je větší talent. Mája má určitě větší fyzické predispozice, ale dříčky jsme obě. Snažíme se navzájem podporovat, když to zrovna jedné nejde,“ dodává Eliška Joklová.

Podle Marie Hamzové jsou se sestrou každá úplně jiná. „Elča je oproti mně o dost klidnější. V basketu nám každé bylo dáno něco jiného, talentu ale podobně. K Elis jsem jako ke starší sestře vždycky nějak vzhlížela, ale teď už si k ní spíš v basketu chodím pro rady. Máme super vztah, ale samozřejmě se odmalička i popichujeme a rády. Už jsme si na sebe zvykly a doma jsou rádi, že jsme na to v Žabinách dvě,“ říká Marie Hamzová.

Sestry Pilařovy

Díky přestupu Jitky ze Slovanky do Hradce Králové se sešly v jednom týmu i sestry Pilařovy. „Je to skvělá příležitost zahrát si spolu v jednom týmu. Ani jedna jsme nečekaly, že to bude takhle brzy, spíš jsme počítaly, že k tomu dojde až později. Spolu jsme hrály v jednom týmu, jen když jsme byly hodně malé, od té doby je to poprvé a obě se moc těšíme. Když jsme hrály proti sobě, tolik jsme se nevnímaly na hřišti. Každá jsme jiná pozice. Podporujeme se, abychom se zlepšovaly. Soutěživost je mezi námi spíše mírná a zdravá,“ tvrdí Julie Pilařová.

Jitka Pilařová potvrzuje, že se naposledy potkaly v jednom týmu se sestrou v dětských letech na Kladně. „Jsme rády, že na to můžeme po tolika letech navázat a zahrát si spolu,“ těší se na společné angažmá. „Každá hrajeme na jiné pozici, naštěstí jsme se nemusely bránit. Bydlíme spolu v jednom bytě, každá má svůj pokoj, trávíme spolu hodně času. Každá budeme studovat na jiné škole, takže se budeme potkávat spíše na trénincích. Výhodou je, že se navzájem sledujeme odmalička, a herní styl máme přečtený, víme, co která z nás udělá.“

Sestry Žílovy

Sestry Žílovy poznaly úskalí rodinného souboje v play-off uplynulé sezony, kdy se jejich týmy střetly ve čtvrtfinále Chance ŽBL. Eliška v barvách KP Brno, Marie za DSK Basketball Brandýs. „Bylo to takové nepříjemné, protože máme dobrý vztah. Ale i tak si na hřišti nic nedarujeme. V play-off to bylo nejnáročnější, co mohlo být. Šlo o hodně,“ připouští Marie Žílová.

Vítězkou čtvrtfinálového souboje byla Eliška. „Na hřišti to bylo tak, že nechceš dostat koš od ségry. Hned jsme se snažily vrátit to druhé. Jsme hodně soutěživé. Ale není to extrém. Přijde mi, že jsme našly velký balanc. Když jsme byly mladší, bylo to horší,“ přiznává Eliška Žílová.

Sestry Hrubé

U sester Hrubých je to naopak. Po společném působení se jejich cesty před rokem rozdělily. „Tím, že jsme loni poprvé hrály každá za jiný tým, jsme se začaly podporovat ještě víc než kdy dřív. Kdykoliv mám po zápase špatný pocit, je sestra první, komu napíšu. Myslím, že ona to má úplně stejně,“ zdůrazňuje Jindřiška Hrubá ze Sokola Hradec Králové.

Anežka působí od loňského roku v týmu Basket Ostrava. „To, co nás vždy motivovalo, bylo to, že jsme chtěly být lepší než ta druhá. Když si tedy jedna šla střílet, musela jít i druhá. Stejné to bylo s běháním. Když šla jedna, musela i druhá. Navzájem se ale snažíme podporovat a i když se nám třeba basketbalově nedaří, jsme tu jedna pro druhou,“ potvrzuje slova sestry.

V nové sezoně budou hrát sestry Žílovy za KP Brno. „Bydlíme spolu v jednom bytě, je to pro nás úplně v pohodě. Jsme zvyklé odmalička, kdy jsme měly celý život společný pokoj. Trávíme spolu 90 procent času. Je to skvělé,“ říká spokojeně Eliška. „Krize zatím nepřišla, takže je to dobré,“ dodá s úsměvem Marie.