Bašta: Tato sezona mě naučila vnímat více sebe samého

Pod dalším suverénním titulem USK se skrývá jedna neméně zajímavá premiéra. Martin Bašta sice minulý rok oslavil svůj první titul v Chance Ženské basketbalové lize i Eurolize, letos však pražský tým dovedl k jubilejnímu dvacátému ligovému zlatu již v pozici hlavního trenéra. Jak náročné bylo pro třiatřicetiletého Baštu zastoupit místo po legendární Natálii Hejkové? A co jej v uplynulé sezoně nejvíce potěšilo?

Pro USK to byl letos již dvacátý titul a dokonce šestnáctý v řadě. Pro vás je to ale vůbec první v roli hlavního trenéra. Jak moc důležitý pro vás je?

Pro všechny lidi v klubu už je to rutina a i když jsem loni byl u toho velkého úspěchu v české lize i Eurolize, tak ten letošní rok pro mě osobně byl velmi speciální. Ten titul je důležitý, protože jednak mi ho už nikdo nikdy nevezme, ale také je to můj první. Je to jen takový určitý motor do další práce, kterou věřím, že děláme dobře, a povede k dalším úspěchům.

Jaká cesta k němu vedla?

Tak to je takové složitější hodnotit, protože samozřejmě v české lize tým nemá konkurenci několik let v řadě. Ale udržet tu laťku tak vysoko jako v předešlých sezonách a držet hráčky koncentrované byla obrovská výzva. A myslím, že se nám to povedlo velmi slušně a tu sezonu jsme v české lize zvládli, troufnu si říct, nadstandardně. Mám velkou radost, že se nám povedlo zapojovat naše mladší hráčky trochu více do rotace v zápasech a i přesto jsme dokázali udržet kvalitu utkání.

Oslavil jste tedy ten trenérský premiérový nějak speciálně?

Pro mě nejvíc speciální bylo to, že jsem u toho mohl mít svou rodinu a přímo na ruce svého desetiměsíčního syna, takže o to to bylo umocněnější.

Přebíral jste nejlepší tým Evropy, navíc po legendární trenérce a ještě s výrazně obměněným kádrem. Jak složité bylo se do tohoto nelehkého úkolu pustit?

Byla to v první řadě obrovská zodpovědnost. V momentě, kdy jsem dostal nabídku, jsem do toho šel po hlavě a se vší vervou tak, abych navázal na úspěchy a v nastoleném trendu. Všechno pro mě bylo nové. Na jednu stranu jsme měli výhodu, že se ten tým razantně obměnil. Ale na stranu druhou to bylo extrémně náročné pro nás všechny najít ten správný recept – ne jak správně začlenit nové hráčky, ale spíš nově příchozí, které nám postupně během celého podzimu přicházely. To bylo asi nejtěžší na celé sezoně a bohužel to bylo vidět i na výsledcích hlavně v Eurolize. Určitě vím, že jsem udělal i spoustu chyb, ze kterých jsem se ovšem snažil hned poučit. Každý den pro mě byl novou výzvou a věřím, že příští sezona bude zase o kus lepší. 

Nebyla to pouze vaše nová role, ale také vašich asistentů Aleše Jiráně a Ireny Vrančić. Jak se vám spolupracovalo? Stanovili jste si například nějaké své osobní cíle? A jak byste vás teď po konci sezony ohodnotil?

Spolupráce byla super. Jak pro mě, tak pro Aleše s Irčou to bylo něco nového. Ale zvykli jsme si na sebe okamžitě a do celého procesu na té top úrovni jsme vklouzli hned. Náš největší úkol a cíl byl zapracování a celková práce s mladými českými hráčkami. Jsme přesvědčení o tom, že to zabudování hráček a hlavně jejich progres byl znatelný a příští rok se ukáží ještě více.

V ŽBL jste zopakovali svoji ligovou neporazitelnost, navíc jste přepsali rekord v počtu nastřílených stovek. Věděli jste o něm a soustředili jste se na něj?

O rekordu jsme se dozvěděli od vedení, myslím, až když jsme byli na čísle 18. V ten moment nám chyběly tři dané stovky na vyrovnání a čtyři na rekord. Od té doby jsme se na to trochu více zaměřili a i jsme měli takovou malou speciální motivaci od klubu za každou danou stovku, kterou se přiblížíme k rekordu až do jeho překonání. Do té doby to celé plynulo úplně samo naší dominantní hrou. To všechno jsme zvládli i s tím, že cizinky hrály téměř každý zápas kolem dvaceti minut, některé i daleko méně, a zbytek času na hřišti trávily české hráčky. Takže nikdo nemůže říct, že nám rekord udělaly jen cizinky.

⁠Co vás v letošním ročníku nejvíce potěšilo?

Navazuje to vlastně na ty předchozí odpovědi a to minuty českých hráček. Nejvíc mě i celý realizační tým těšilo, že jsme dokázali držet kvalitu, i když se více prostřídalo. Jako příklad bych rád zmínil, že do doby, dokud se nezranila, tak byla naší nejvytěžovanější hráčkou z celého týmu Mariana Přibylová, která měla kolem 22,5 minuty na zápas. Měli jsme dost nových hráček a poměrně mladých, ale i přesto jsme, myslím, měli líbivý herní projev a naše hra musela bavit.

A je něco, co vás naopak mrzí?

Tak to jsou samozřejmě dvě věci. Výsledek Euroligy, kdy jsme nezvládli klíčové play-off, ale úplně nejvíc je zranění právě Mery, která bude dlouhou dobu mimo. 

V Eurolize jste to měli nahoru a dolů. Prvně vítězství v Supercupu, poté komplikace s postupem do play-off a nakonec vyřazení od bronzové Zaragozy před branami Final 6. Jak náročné období to bylo?

Sezona byla jak na houpačce a vlastně po novém roce jsme to měli buď a nebo. Byli jsme pod tlakem, kdy každá další prohra by nás dostala ze hry. My jsme se semkli a hráli jsme takový basket, že jsme si vlastně už po třech zápasech ze čtyř zajistili play-off. Formu jsme ale nejspíš dobře nenačasovali. Byla to velká rána pro nás všechny. I špatná zkušenost je ale zkušenost a já i všichni ostatní jsme se z toho snad poučili. Hodně nás ovlivnilo zranění Briony (Jones) a od toho se pak odvíjel ráz až do konce sezony. Ve chvíli, kdy se zranila a byla přítomna, jsme ještě odehráli důležité domácí utkání se Schiem na nějaké takové pozitivní vlně, ale jejím odjezdem to na nás bohužel asi všechno spadlo. To období bylo velmi náročné nejen pro nás trenéry, ale i holky. Zklamání bylo obrovské a hmatatelné, ale bohužel ty dva zápasy nám pak opravdu nevyšly. 

Co si z této sezony celkově odnášíte? Naučila vás něco?

Naučila mě vnímat více sebe samého. Nedostávat sám sebe zbytečně pod velký tlak a řešit nějaké věci trochu více s nadhledem. Pojem "někdy méně je více" tady platil několikanásobně, a to se určitě také budu chtít zaměřit u sebe. 

⁠A kam bude směřovat ta další 2026/2027?

Zase přijdou změny v kádru a zase omladíme. Ale určitě bych byl rád, a uděláme všechno proto, abychom se probojovali do Final 6 Euroligy a vyhráli český titul zase bez prohry.