"Běloruska" Bartáková nechce mluvit rusky a zimy se nebojí

Zřejmě z nejexotičtější destinace z celého ženského národního týmu přicestovala na sraz reprezentace rozehrávačka Lenka Bartáková. Ta totiž před sezonou vyměnila Piešťanské Čajky za ještě výrazně východnější adresu a už přes dva měsíce bojuje za běloruský Tsmoki Minsk. Lenka se před závěrečným duelem kvalifikace o evropský šampionát rozpovídala tedy nejen o výzvě zaskočit Belgii, ale hlavně o životě v hlavním městě Běloruska.

Zřejmě z nejexotičtější destinace z celého ženského národního týmu přicestovala na sraz reprezentace rozehrávačka Lenka Bartáková. Ta totiž před sezonou vyměnila Piešťanské Čajky za ještě výrazně východnější adresu a už přes dva měsíce bojuje za běloruský Tsmoki Minsk. Lenka se před závěrečným duelem kvalifikace o evropský šampionát rozpovídala tedy nejen o výzvě zaskočit Belgii, ale hlavně o životě v hlavním městě Běloruska.

 

„Když jsem sháněla angažmá, tak se mi agent ozval, že by měl zájem tým z Minsku. Má první reakce byla jednoznačné ne. Vůbec jsem nevěděla, jak to tam vypadá, jak to tam chodí hlavně z pohledu běžného života, natož z toho basketbalového. Ještě jsme to probírali, líbilo se mi, že Minsk chtěl hrát Eurocup a Východoevropskou ligu (EWBL), čímž splnily mé podmínky. Jednání nakonec trvala skoro tři týdny, než jsme se dohodli. Můj agent zatím neposlal žádnou hráčku do Běloruska, takže jsme si dávali záležet, aby ve smlouvě bylo vše v pořádku,“ popisuje komplikovanou cestu do týmu posledního šampiona své země.

 

Bělorusko je pro Čechy hodně exotickou zemí, proto se Lenka ani nedivila, když ji okolí od podepsání smlouvy nejprve zrazovalo.

 

„Okolí mě opravdu hodně odrazovalo, protože je to úplně jiný svět. Není to EU, stále je tam komunismus. Jsou snad jediný stát v Evropě, který stále uznává trest smrti, což pro mě bylo velké překvapení. Když jsem se ale definitivně rozhodla, okolí mě podpořilo,“ vypráví o procesu rozhodování sedmadvacetiletá basketbalistka.

 

Skutečnost je však prý úplně jiná než obavy, se kterými do dvoumilionového Minsku odlétala. 

 

„Nakonec jsem příjemně překvapená. Co se týče města, tak Minsk je prakticky komplet zrekonstruovaný, takže vypadá jako jakékoliv jiné evropské město. Občas člověk vidí, že je město trochu pozadu, ale neřekla bych, že jsou v tom nějaké velké rozdíly. V rámci zázemí klubu máme halu s dvěma tělocvičnami s bazény, saunami a vířivkami, takže ta péče o hráčky je na velmi dobré úrovni,“ vypráví o prvních zkušenostech Bartáková.

 

Jak si Bartáková chválí zázemí klubu, v rámci kvality celé soutěže šla česká reprezentantka o hodně dolů.   

 

„Basketbalově nás zachraňuje EWBL a Eurocup, protože kvalita běloruské ligy je kromě dvou týmů hodně nízká. Kromě našeho týmu nemá nikdo žádné cizinky, tým Horizont Minsk hraje EWBL jen s domácími hráčkami stejně tak Grodno. Celkově v Bělorusku hraje i hodně mladých hráček, takže je potenciál ke zlepšení. Běžně proti nám nastupuje tým s věkovým průměrem osmnáct let,“ říká rodačka ze Sokolova. 

 

Angažmá v Minsku je pro bývalou hráčku Hradce Králové nebo VŠ Praha nejvzdálenějším působením v kariéře a zřejmě poprvé tak více vnímá velkou vzdálenost od rodiny.

 

„Let trvá necelé dvě hodiny, což je v pohodě, ale nepříjemný je časový rozdíl. Se změnou času v Čechách je to celkem už o dvě hodiny a občas to vnímám při hovorech, že já už potřebuji jít spát a v Česku je ještě celkem brzy,“ pokračuje Bartáková.

 

Před cestou se tak připravovala i na velkou zimu, která má být v Bělorusku pověstná, zatím ji však velké mrazy netrápí. 

 

„Všichni mě varují, že mě čeká velká zima, ale já tomu úplně nevěřím. Třeba teď je tam podobně jako v Praze. Řekla bych, že Minsk je tak o týden napřed v počasí, ale jinak čekám stejnou zimu jako v Česku,“ usmívá se.

 

Jako mladší hráčku ji více trápí jazyk, protože rusky se už ve škole povinně neučila, a přesto se musí vypořádávat s tím, že se po ní jako po rozehrávačce komunikace vyžaduje.

 

„V klubu mluvíme anglicky s asistentem, protože hlavní trenér angličtinou nevládne. Protože jsem Češka, tak na mě zkouší občas mluvit rusky. Po dvou měsících se trochu chytám, takže začínám rozumět, ale mluvit moc nechci,“ popisuje Bartáková svůj „odpor“ k ruštině. 

 

I proto se nemohla dočkat reprezentačního srazu, který ji vytrhne z rutiny dlouhé sezony daleko od domova.

 

„Hodně jsem se těšila na národní tým, že budu prakticky dva týdny doma mezi lidmi, které dobře znám. Beru to jako pozitivum tohoto systému kvalifikací. Slovensko, kde jsem hrála předtím, nebylo zas až tak daleko, ale stejně jsem nemohla jezdit domů přes víkendy a teď je to ještě horší. Sezona se vlastně tak nějak rozkouskuje. Mně osobně to rychleji uteče,“ myslí si.

 

Kvalifikace pro Češky skončí středečním duelem s Belgií, kde si Lvice po zajištění postupu ve Švýcarsku už mohou jen zahrát dobrý zápas s velmi kvalitním soupeřem. 

 

„Jsem moc ráda, že nemusíme o postup bojovat v posledním zápase v Belgii, protože všichni víme, co předvedla Belgie na MS, kde hrála fantasticky. Jsem ráda, že do toho duelu můžeme jít s klidnou hlavou, že nám o nic nejde a můžeme zabojovat o výhru, i když nemusíme,“ uzavírá Bartáková.