Budoucí bankéřka trhá střelecké rekordy. Recept? Hra na klavír!

Impozantně vstoupila do sezony a nového basketbalového angažmá v Hradci Králové Eliška Hálová. V minulé sezoně byla čtvrtou nejlepší střelkyní Chance ŽBL (17 bodů na zápas), před letním kariérním přestupem ze Slovanky nasázela v semifinále Univerzitní ligy rekordních 50 bodů a ve střeleckých choutkách pokračuje i nové sezoně. Odstartovala ji 34 a 29 body, které pomohly Lvicím k úspěšnému vykročení. 

Vedle toho Eliška Hálová studuje VŠE v Praze. V budoucnu se chce věnovat bankovnictví, touží po práci v České národní bance. Obdivuje bývalou slavnou reprezentantku Evu Vítečkovou, je velkým fanouškem Harryho Pottera. Ráda čte a kouká na filmy, seriály a cestuje po Evropě, zejména za kulturou a historií. V rozhovoru prozrazuje speciální recept, který jí pomáhá při střelbě, nebo to, jak kvůli magické padesátce bodů málem přišla o kamarádky a jak zareagoval rektor. 

Představovala jste si takhle dobrý start do sezony?

Jsem za dvě výhry opravdu ráda, protože před začátkem sezony jsem byla trochu nervózní. Přece jen je to pro mě první změna dresu a já si říkala, zda budu schopná se rychle adaptovat na novou hru, prostředí, tým a trenérku. Takže určitě jsem spokojená se vstupem, byť jsou to jen dvě výhry. Ale i ty se počítají. A to, že mi to padlo, je příjemný bonus.

Čím si vysvětlujete úspěšný vstup do nového angažmá?

Jelikož jsme dost mladý tým s průměrným věkem kolem dvaceti, tak jsem hned od začátku tušila, že budu jedna z těch zkušenějších hráček a zkrátka nechtěla jsem si připustit, že bych holkám na hřišti nepomohla. Také si myslím, že je to dost o hlavě. Já, díky svým sourozencům a rodičům, jsem velmi soutěživá, tvrdohlavá a neumím dělat věci napůl a už vůbec ne se vzdávat, když se nedaří. Ve vrcholovém sportu je kolikrát velice důležité zdravé sebevědomí. A já si upřímně myslím, že často hlava dokáže porazit dovednosti. Takže do zápasů jsem vstoupila bez nějakého strachu a pochyb a jen doufala, že to půjde.

Dá se říct, že se vás drží střelecká forma z minulé sezony, kdy jste patřila mezi TOP5 nejlepších střelkyň Chance ŽBL?

Možná ano, ale to se ještě uvidí. Každý, kdo mě zná, tak ví, že ráda střílím a hraju do koše. Takhle mě to v mládeži naučili a je těžké to měnit. V loňské sezóně jsem ke své hře ještě navíc přidala střelu z trojkového oblouku. Plus mi hodně pomáhá i to, že na trénincích hodně střílíme, což mně osobně vyhovuje.

V květnu jste dala v Univerzitní basketbalové lize dokonce 50 bodů v utkání. Byl to váš rekord?

Ano, byl. Na ten zápas si velice dobře pamatuji. Bylo to semifinále Final 4 Univerzitní ligy a já jsem opravdu moc chtěla s týmem VŠE vyhrát titul. Když jsem měla v poločase kolem 30 bodů, tak moje spoluhráčky mi řekly, že pokud nedám minimálně 50, tak se mnou přestanou kamarádit. A pak víceméně mi přihrávaly a já fakt nečekala, že těch 50 padne. Poslední dva body byly ze šestek pár vteřin do konce a já si nevzpomínám, že bych někdy byla na čáře trestného hodu více nervózní.

Jak to dopadlo?

Titul jsme nakonec urvaly ve finále s Ostravskou univerzitou a hned po zápase mi přišla SMS od pana rektora, že je na nás moc pyšný a že zve celý tým na slavnostní oběd. Takže na Univerzitní ligu mám moc pěkné vzpomínky.

Co na Vysoké škole ekonomické v Praze studujete?

Jsem na fakultě financí a účetnictví, kde jsem tento rok získala bakalářský titul z oboru financí. Momentálně pokračuji v magisterském studiu. Jednou po basketbalové kariéře bych se ráda věnovala bankovní sféře, zejména bych chtěla pracovat v České národní bance.

Trénujete střelbu speciálně? Prozradíte recept, proč vám to takhle střílí?

Speciálně ji ani netrénuji, ale měla bych začít střílet navíc trojky po tréninku, abych si vylepšila procento. Na druhou stranu spíš než metoda nebo cvičení mi pomohla technika. Můj táta, který byl taky dříve basketbalista, mi ve 14 letech upravil techniku tak, že míč držím při střelbě nad hlavou a na koš koukám pod balónem. To mi umožňuje střílet přes hráčky, plus tato střela se hůře blokuje. Než jsem si tuto techniku osvojila, tak jsem jednu sezonu netrefila ani dveře od stodoly, ale pak se to v jeden moment přehouplo a procento přišlo samo. Mojí střelbě velmi pomohla také hra na klavír, protože mi zlepšila jemnou motoriku prstů. A jelikož mě rodiče nutili hrát 7 let, tak se to někde propsat muselo. 

Kdo je váš basketbalový vzor? Tipl bych si, že nějaký střelec.

Ano, vždycky to byla Eva Vítečková. Ona byla fantastický střelec. Poprvé jsem si jí všimla ve svých 8 letech na MS 2010 v Česku, kdy mi utkvěla v hlavě hláška komentátora v televizi během zápasu, který byl vyrovnaný a záleželo na každém bodu. Někdo Evu fauloval pár vteřin do konce utkání, ona měla jít na trestné hody a komentátor prohlásil něco ve smyslu: „A to faulovaly tu pravou…“, protože každý věděl, že to Eva Vítečková prostě dá. A tuhle důvěru bych jednou chtěla mít. Ve své kariéře mě mrzí jen jedna věc, a to, že si s ní nebo proti ní nikdy nezahraju.

Po dlouhých letech ve Slovance jste letos změnila dres. Jaká to je změna?

Ve Slovance jsem strávila zhruba 9 let. Většinou to byl tým velice mladý a nezkušený, ale na druhou stranu jsem měla možnost nahlédnout do ŽBL už v 15 letech, kde jsem mohla oproti holkám z týmů z vyšších příček sbírat zkušenosti. V Hradci jsem pochopila, co to znamená mít profesionální zázemí a celkově dobré podmínky pro basketbalový růst. Sama jsem věděla, že můj čas ve Slovance nadešel, a že potřebuji změnu. Zatím jsem velice spokojená a jen doufám, že přidáme ještě hodně výher. I kvůli divákům, kteří jsou naprosto skvělí a dělají nám super atmosféru na utkáních.

V Hradci vás trénuje reprezentační trenérka Romana Ptáčková. Je to velký rozdíl?

Paní trenérka je úplný opak všech trenérů, se kterými jsem se ve Slovance setkala. Je klidná a dbá na detaily. Stejně jako já nemá ráda prohry a umí být dost přísná. Jelikož teď byla zvyklá na hotové hráčky z reprezentace, bude mít s námi hodně práce, protože se máme ještě hodně co učit a zlepšovat. Osobně jsem za ní ráda. Za tu krátkou dobu, co mě trénuje, mi poradila dost věcí. Například jak zefektivnit hru pomocí upravení postavení, reagování na obránce a mnoho jiného. Jelikož se ráda učím novým věcem, tak mě to s ní baví. Samozřejmě nejen po herní stránce, ale i mentální mi pomáhá. Já jsem typ hráčky, kterou musíte spíše uklidňovat než hecovat a klid paní trenérky mi v zápase pomáhá.

S Hradcem Králové máte za sebou první turnaj Středoevropské ligy. Jsou to dobré zkušenosti?

Určitě ano. Je to možnost hrát se zahraničními kluby a hráči, které pravidelně nepotkáváte během sezony. Vždy je fajn vyzkoušet si něco nového a nahlédnout do evropského basketu. 

Jaké máte s Hradcem plány?

Moje cíle jsou vysoké, ráda bych se dostala do semifinále Chance ŽBL. Musím ale stát nohama na zemi a počítat s tím, že letos to bude velmi těžké kvůli věku našeho družstva a zkušenostem. Ale já holkám věřím, protože mají potenciál, a hlavně máme skvělou partu, za kterou jsem nesmírně vděčná. Přece jen jsem basketbal začala hrát pro zábavu a s holkami mě to opravdu moc baví.

Váš přítel Martin Svoboda válí za Sršně Písek v Kooperativa NBL. Hecujete se, kdo dá kolik bodů?

Snažím se jezdit na jeho zápasy a podporovat ho. Zajímavostí je, že také on v loňské sezoně patřil k nejlepším střelcům NBL, takže si občas naši kamarádi dělají srandu, že spolu soutěžíme, kdo dá více bodů. Jen tak mimochodem, můj rekord je 38 a jeho 39…