Cítím, že to tak má být, říká o konci Hejdová

Na poslední turnaj v bohaté basketbalové kariéře se chystá opora reprezentačního týmu žen Romana Hejdová. Ta se na kempech lvic rehabilituje z neúspěšné sezóny ve Francii a vyhlíží na závěr profesionální kariéry úspěch na blížícím se EuroBasketu.

„Informace se dostala na internet a je to pravda. Už před sezónou jsem byla rozhodnutá, že po EuroBasketu budu končit kariéru. Věk na to mám stoprocentně, odehrála jsem dobrou kariéru a chci skončit v tom nejlepším. Rozhodnutí pomohla poslední sezóna s covidem. Najednou se měsíc nehraje a pak je pět zápasů za dva týdny. Nevyhovuje mi, když se hraje bez diváků, kteří mi vždycky dodávali energii a rozhodování nebylo těžké. Cítím, že to tak má být,“ dává jasnou odpověď na nelehkou otázku třiatřicetiletá basketbalistka. Přesto prý teoreticky existuje šance, že by u basketu zůstala. 

„Maximálně by se dalo přemýšlet, že kdybychom skončily na Evropě do šestého místa, tak bych možná uvažovala, že po novém roce začnu trénovat, abych se mohla příští rok porvat o mistrovství světa. Teď ale určitě nebudu pokračovat. Po tolika letech si tělo potřebuje odpočinout, dává mi k tomu jasné signály, hlavu asi také nemám ideálně nastavenou na další klubovou sezónu. Chtěla bych se rozloučit dobrým výkonem na evropském šampionátu abychom byly spokojené s našimi výkony. Evropa je nabitá, skupina je velmi těžká, takže uvidíme,“ zasní se brněnská rodačka.

Hejdová se na tréninkové kempy, které odstartovaly minulý týden v Mariánských Lázních a nyní pokračují v Trutnově, moc těšila. Ve Francii totiž neodehrála příliš povedenou sezónu.

„Moc se těším vždycky na reprezentaci, protože parta je tady úžasná. Po nic moc sezóně ve Francii jsem byla trochu znechucená a těšila jsem se na holky. Všichni makají naplno a jsem ráda, že tady těch pět týdnů můžu být. Jsou tu příjemní lidé a dobře se s nimi pracuje,“ pochvaluje si Hejdová realizační tým kolem trenéra Štefana Svitka.

Nantes, za které Hejdová od ledna bojovala, totiž skončilo ve francouzské lize poslední s pouhými čtyřmi výhrami a padá pro příští ročník do druhé nejvyšší soutěže.

„Když bych to měla shrnout, tak to bylo zasloužené. V týmu to nefungovalo a v klíčové fázi sezóny se všechny týmy dokázaly zmobilizovat, ale my ne. Nefungovala rovina hráči, trenéři, management a na hřišti to byl jen odraz celé sezóny. Já se připojila k týmu v lednu a bylo vidět, že to tam nefunguje. Když by se porovnaly jen soupisky, tak jsme měly dobrý tým, ale nedokázalo si to sednout za celou sezónu,“ popisuje realitu Hejdová.

Ta přicházela do Nantes po domluvě s hlavní trenérkou Aurélií Bonnanovou a asistentkou Camille Aubertovou, se kterými se osobně znala.

„Znala jsem trenérku i asistentku trenérky, ale jsou to hlavně kamarádky. Nikdy jsme nehrály spolu ani jsem nehrála pod nimi, tak bylo zvláštní vidět, jak se ten vztah trochu změní. Každý má svoji hlavu a nedalo se tomu pomoct. Ze začátku jsem se snažila, ale pochopila jsem, že to bylo k ničemu,“ nebere si servítky.

Nešťastný ročník to však byl i osobně pro Hejdovou, která se ze zranění třísel dostávala už v únorové kvalifikační bublině v Istanbulu, po návratu do klubu si navíc zranění obnovila a doteď nemůže naplno trénovat.

„Je to hodně nešťastné celá sezóna s covidem a vším okolo. Když jsem se po bublině vrátila, tak jsem odehrála snad pět týdnů a znovu jsem si obnovila stejné zranění. Asi to nebylo doléčené a místo toho zranění je nešťastné. Už jsem nedohrávala ani poslední měsíc, skončila jsem někdy na konci března a teď to pořád doléčuji, protože trhlina byla tentokrát větší. Dělám, co se dá, abych byla v pořádku. Od prvního dne to směřuji k EuroBasketu a uvidíme. Nemám se svalovým zraněním žádné zkušenosti a je to drsné. Léčí se to dlouho, jeden den je to lepší, další zas výrazně horší. Budu pozitivní, času je ještě dost,“ věří Hejdová lékařům a fyzioterapeutovi národního týmu.

Teď už se může Hejdová plně soustředit na reprezentaci, které zbývá do startu evropského šampionátu necelý měsíc. Sestava je relativně kompletní, mezi absencemi však vyčnívá jedno zásadní jméno, chybět bude ze zdravotních důvodů ústřední rozehrávačka Lenka Bartáková.

„Absence „Léni“ je hodně velký zásah, protože dospěla na vrchol své výkonnosti a bude nám moc chybět. Je inteligentní, tvoří perfektně hru, připravuje pozice pro spoluhráčky, v obraně je výborná. Na druhou stranu nemá cenu brečet. Jsou tady další hráčky, které ji mohou nahradit, v klubech hrají dobře a je to nová výzva pro hráčky získat pozici hlavní rozehrávačky,“ hecuje spoluhráčky Hejdová, která se však sama příliš s rozehrávkou pomáhat nechystá.

„To teda nevím. V posledních letech mi ve Francii vždycky říkají ať nedribluji. Pozice trojky je tam taková, že si stoupnete do rohu a čekáte. Od té doby, co hraji ve Francii, tak moc nedribluji, takže si úplně nemyslím, že bych holkám pomohla. Evropský basketbal je velmi rychlý a dynamický a tlak na jedničky je velký, takže to nechám na holky, ať se s tím popasují,“ směje se.

Přípravné kempy, které se od příštího týdne přesunou do Prahy, jsou pro Hejdovou zvláštní faktem, že už může prakticky odpočítávat počty tréninků do konce kariéry, sama hráčka se tím ale nechce zatěžovat. 

„Je to zvláštní pocit, ale tím, že jsem v hlavě smířená a vím, co chci dělat, tak to není problém. Někdy si říkám, že se mi nechce na trénink a pak mě napadne, že už jich zbývá jen pár, tak to musím zvládnout. Nechci nad tím moc přemýšlet a dostávat se do tlaku,“ uvědomuje si Hejdová.

O to víc ale chce na EuroBasketu, kde Češky vyzvou v základní skupině Rusko, Francii a Chorvatsko uspět a zapomenou na poslední dva šampionáty, kde nepostoupily ze základní skupiny.

„Motivace k úspěchu tam je, ale nechci, aby to bylo „přetáhnuté“ s tím, že musíme něco uhrát. Chci, abychom tréninky postupně získávaly sebevědomí a potom to prodaly na Evropě, protože ta minulá byla nezvládnutá. Tým je zase o něco zkušenější, snad dokážeme Lenku plnohodnotně nahradit, ale nesmíme si vytvářet přehnané tlaky, protože to není k užitku,“ uzavírá.