Kateřina Galíčková o nenaplněných ambicích a olympijském stříbru útěchy

Pro mnohého sportovce by byla individuální olympijská medaile vrcholem kariéry a odměnou za veškeré snažení. Osmnáctiletá basketbalistka Kateřina Galíčková se však z her mládeže v Buenos Aires vracela se stříbrem lehce trpké chuti. V Argentině toužila po jiném úspěchu, tom týmovém v turnaji 3x3.

Pro mnohého sportovce by byla individuální olympijská medaile vrcholem kariéry a odměnou za veškeré snažení. Osmnáctiletá basketbalistka Kateřina Galíčková se však z her mládeže v Buenos Aires vracela se stříbrem lehce trpké chuti. V Argentině toužila po jiném úspěchu, tom týmovém v turnaji 3x3.

 

„Jely jsme tam s medailovými ambicemi, které se nám ale bohužel vůbec nepodařilo naplnit. Z toho jsem pochopitelně smutná,“ nezastírá Galíčková. 

 

K velkým ambicím ji a její spoluhráčky Annu Roseckou, Alžbětu Levínskou a Anežku Kopeckou předurčovalo stříbro z loňského mistrovství světa osmnáctiletých. Jenže na své olympiády zůstaly s jedinou výhrou daleko za postupem ze skupiny.

 

Za neúspěchem vidí Galíčková především formu. Tou český výběr na olympiádě neoplýval. „V tomto sportu hodně záleží na momentální formě. Díky tomu se dá i vyhrát proti jakémukoliv týmu. Snad jen kromě Američanek.“

 

Pro basketbalistku z líhně Žabin Brno přišla alespoň šance na nápravu v podobě individuální soutěže ve střelbě na koš. Galíčková tuhle možnost využila skoro dokonale. Vybojovala stříbro.

 

Co jí na stupně vítězů dovedlo? Prý to byla zkušenost. Podobné souboje mezi basketbalisty a basketbalistkami totiž doplňují všechny velké akce. A Galíčková je díky reprezentační trenérce Michaele Uhrové jejich pravidelnou účastnicí.

 

„Trenérka mě nominovala navzdory loňskému neúspěchu. Tehdy se mi v Číně premiéra opravdu nepovedla. Šanci mi ale opět dala už v září na mistrovství Evropy, na němž jsem získala zlato. I to mi dodalo sebedůvěru. Střelba je totiž soutěž především o psychice, neboť se musíte vypořádat s tlakem, který na vás vytváří publikum. Proto si této trofeje vážím,“ popisuje 182 centimetrů vysoké křídlo své veleúspěšné působení v další basketbalové disciplíně.

 

Kromě stříbrné medaile budou Galíčkové argentinskou zkušenost připomínat také olympijské zážitky.

 

„V Buenos Aires jsme mohly fandit našim vzpěračům, plavcům, boxerům, volejbalistům a vlastně všem ostatním sportovcům. Když do toho ještě vidíte naši vlajku na stupních vítězů, tak je to něco nezapomenutelného. Zvláště když doma příležitosti vidět ostatní sporty moc nemám,“ přiblížila nenapodobitelnou atmosféru olympijských her.

 

V Buenos Aires dostala také šanci objevovat odlišnosti latinské Ameriky.

 

„Město na mě zapůsobilo kladně. Mohla jsem poznat jinou kulturu a mentalitu lidí. S holkami jsme navštívily pár míst - jedním z nich byla například čtvrť La Boca. Tam jsme viděly malebně barevné domky a také jsme ochutnaly vyhlášený argentinský steak. V posledním týdnu jsme také navštívily město Tigre, absolvovaly jsme tam i projížďku lodí. To byl fajn zážitek,“ usmívá se Brňanka.

 

Olympijský říjen je však minulostí, v listopadu naskočila zpátky do „pětkového“ basketbalu. V ŽBL zatím Galíčková šanci nedostala, zasáhla do dorostenecké extraligy a čeká ji obhajoba pozice v top ten prvoligových střelkyň.

 

„V klubu máme perfektní podmínky, díky tomu věřím, že ono začlenění se do pětkového basketbalu nebude trvat dlouho,“ předpovídá.

 

A pak snad dostane další šanci v české nejvyšší soutěží. Považovala by si toho.

 

„Mám nějaké nabídky z amerických škol, ale já jsem spokojená v Žabinách, takže nad nimi vůbec nepřemýšlím,“ nechává se slyšet Galíčková. „Mým snem je zahrát si v nějakém evropském klubu. To je ale zatím hudba budoucnosti.“

Autor:
Reklama
100 let