Lvice zastavila litevská mašina
České basketbalistky do osmnácti let uzavřely domácí Challenger v Klatovech porážkou s favorizovanou Litvou 50:73. Přesto mohou Češky považovat turnaj za úspěšný, pověsí si na krk medaile za třetí příčku. Jejich přemožitelky skončily na druhém místě za suverénním Srbskem. Nejužitečnější hráčkou turnaje byla zvolena patnáctiletá hvězda Litvy Justé Jocyté.
Úvodní minuty byly ve znamení tlaku litevských hráček, ty však ze své aktivity nedokázaly vytěžit větší náskok a po osmi minutách vedly nejtěsnějším rozdílem 9:10. Češky byly dobře připravené na hlavní hvězdu soupeřek, Jocyté se čtyřkou na dresu nedostávala lehké střely a do těžších se moc nutit nechtěla. Poslední minuta a půl ale úplně změnila obraz hry, Litevky nasázely rychlou sérii bodů a Češkám utekly do dvouciferného náskoku. Ten narostl v polovině druhé čtvrtiny až na patnáct bodů, závěr poločasu ale vyšel lépe Lvicím, které dostaly rozdíl v poločase na osm bodů. Osm bodů zvládla za první půli Luisa Vydrová, českému týmu pomohlo hlavně 13 útočných doskoků za prvních dvacet minut.
V druhé polovině Češky bojovaly, před zaplněným publikem nechtěly zápas vzdát, ale Litevky působily i tak suverénně. Ani nepotřebovaly hvězdný výkon Jocyté, která většinu druhé půle strávila na lavičce, přidal se výborný týmový výkon. Český tým navíc postihlo v poslední čtvrtině znovu střelecké trápení a na zvrat už viditelně nebyly síly. Přesto český tým v posledních minutách vyprovázel potlesk rodičů i dalších diváků.
Nejlepší střelkyní českého týmu byla s 12 body Charlotte Velichová, devět bodů přidala Nikola Zdeňková. Češky se tentokrát udržely pouze na 12 ztracených míčích, ale zase výrazně ztratily v obranném doskakování. Lídrem Litvy byla se 14 body Gerda Raulusaytité, o bod méně dala Neda Pliatkuté.
Viktor Pruša (trenér českého týmu): „Dnes to trochu spadalo do prvních dvou zápasů na turnaji. Některé fáze byly slušné, ale bylo jich hrozně málo. Připravovali jsme se na jejich nejlepší hráčku, která dala jen čtyři body, ale i tak jsme prohráli o třiadvacet, což je pro mě trochu nepochopitelné. Chyběl nám pohyb bez míče, byli jsme hodně individualističtí, všichni chtěli hrozně dávat koše, byli jsme úplně mimo náš koncept. V obraně jsme pokryli nejlepší hráčku, ale nechali jsme rozstřílet všechny ostatní. Chyběla nám černá práce na obranném doskoku a na naši dobrou pasáž vždycky navázala šňůra. Nic nefungovalo, i když jsme zkoušeli všechny možné varianty, tak jsme byli vyčpělí. Mohlo to být ještě lepší, ale už jsme neměli dnes možnost tréninku, takže jsme si varianty hry říkali jen u videa. Zapojily se střelecky jiné hráčky, což nám scházelo k tomu, aby to byl vyrovnanější zápas. Holky chtěly, bylo to vidět na útočném doskoku, ale střely potom byly se strašně nízkým procentem. Celkově je vidět, že když máme čas na přípravu a chce to víc času, než jsme měli my. První zápas byl daň za nezkušenost, proti Maďarkám na nás zůstala deka. Pak jsme se zvedli a proti Turecku předvedli nejlepší výkon za celou přípravu a dnes už jsme vypadli z tempa, v druhé půli jsme tahali nohy a těžko jsme se hledali. Snad příští rok už bude normální šampionát a budu u toho moct být.“
