Nad playoff ještě nevěší hlavu

Tereza Motyčáková hraje na pozici rozehrávačky v SBŠ Ostrava již pátou sezónu. Ta letošní však pro ně není tou úplně nejlepší. „V přípravě jsme výhry měly a vypadalo to velice dobře, následně se nám ale zranilo pár hráček a musely jsme změnit naše základní rotace. Zároveň mi přijde, že jsme se z toho stále nedostaly, jelikož těch výher moc není, takže se s tím furt potýkáme.“ Letošní sezóna se nevyvíjí úplně podle jejich představ a není divu, že ani týmu tento průběh nevyhovuje. Hráčky se s tím tak musely pokusit vypořádat nejen na hřišti, ale i společně jako tým. „Snažíme se s tím vyrovnávat, začaly jsme víc vnímat, jak se každá v této situaci cítíme, chodíme do tréninků naplno a pracujeme s těmi chybami co máme. Víme, že nejsme ani špatný tým ani špatné hráčky, jen bohužel je teď nad námi taková deka, kterou je třeba sundat, jít dál a věřit, že výhry přijdou.“ 

Společně s týmem se také málem dostaly do EuroCupu, vylosovaly si sousední Slovensko, ale nakonec se do něj kvůli již zmíněným zraněním a dalším věcem v týmu nedostaly. „Určitě jsme se tam chtěly probojovat, vyzkoušet si to a zahrát si na něm. S odstupem času nám to možná právě ale ukázalo, že to letos není ten tým, jaký bychom si ho představovaly. Víme, že je na čem pracovat a na EuroCupu bychom se akorát trápily. Možná kdybychom se tam dostaly, bylo by zase všechno jinak, ale to už se teď nikdo nedozví.“ 

V neděli Ostrava odehrála vítězné utkání proti Sokol Hradec Králové, které ačkoliv mohlo někoho zaskočit, Tereza by ho nečekaným určitě nenazvala. „Myslím, že co se týče právě Hradce, Chomutova a týmů které se nacházejí níže v tabulce, jsou určitě hratelné. Víme, že kvalitu a hráčky na to abychom vyhrávaly, v týmu máme.“ Do zápasu tak vstoupily sebevědomě, věděly, na jaké hráčky si dát pozor a hrály zejména skrze jejich pivotky, kde věřily, že mají sílu. Snažily se také hrát rychlý basket, aby co nejvíce z nich bodovalo. „Důležité bylo i to, aby nás to bavilo. Hrály jsme pro diváky, což se nám podařilo, hodně se fandilo a věřím, že zápas byl divácky atraktivní, jelikož vítězství doma je super.“

Ačkoliv cíle měla Ostrava na začátku trochu jiné a mysleli si, že herně se dostanou na trochu jinou pozici v ŽBL, je playoff stále jednou z jejich motivací. „Chtěly bychom si v playoff zahrát, jsou týmy kterým by bylo lepší se vyhnout, jako je například USK a Žabiny, ale po nich si troufneme říct, že bychom zvládly hrát s každým. Trochu jsme si to pokazily v zápase s Trutnovem, ale necháme to osudu, uvidíme, jak to bude, ale věřím, že playoff hrát budeme.“

Stejně jako v předchozích letech se Ostrava také účastní soutěže EWBL, což je zkratka pro ženskou Evropskou basketbalovou ligu. V letošní sezóně se ale nepřihlásilo tolik tolik týmů, ale i tak Ostrava odehrála několik výherních utkání. Od České ligy se lišily zejména tím, že hra je podle Motyčákové, lehčí, hezčí, zápasy je baví a hrají i proti kvalitnějšímu soupeři. Výkony tam vypadají úplně jinak, ale mrzí jí, že letos není rozšířená jako dřív. „Pravděpodobně je to tím, že se EuroCup o něco víc rozšířil, ale kdyby se to vrátilo do těch svých starých kolejí, tak by to bylo skvělé.“ Doufá tak, že tato tradice v klubu zůstane a že jejich zkušenosti s úplně jiným protihráčem a stylem hry, na který ze začátku vůbec nebyly zvyklé, se odrazí i na jejich výkonu v ŽBL.

U Terezy je také známo, že se v létě věnuje hře tři na tři, nad tím, jestli se k ní bude letos vracet, ale zatím nepřemýšlela. „Vždy si ráda tři na tři zahraju, baví mě to a s hrou pět na pět se prolínají. Jsou sice trochu jiné, jelikož tři na tři je rychlejší, dynamičtější a o něco víc individuální. Myslím si ale, že díky určitým prvkům jako je třeba větší šance, že si v něm člověk zahraje hru jeden na jednoho, dodává spoustu sebevědomí, a tak se jedná o skvělou průpravu i pro moji hru v pětkovém basketballu.“