Sladká tečka
V Trutnově provozuje se sestrou krámek s dorty, zákusky a makronkami vlastní výroby se stylovým názvem Sladký Tečky. Je zastupitelkou města, působí ve vedení basketbalového klubu, za který odehrála ve 14 sezonách 324 zápasů. Tolik jako nikdo jiný. Aby toho neměla málo, přidala si Kateřina Hindráková po dvou a půl letech opět roli hráčky. Její comeback, nikoliv první, se omezil na čtyři ligové zápasy v listopadu a prosinci. V tom posledním, který může definitivně uzavřít její hráčské působení, se rozloučila 19 body a oceněním pro nejlepší hráčku utkání. Že by sladká tečka? Nebo to bude jinak?
Jak hodnotíte svůj návrat na hřiště?
Tak 50:50. Neměla jsem velká očekávání. Pomohla jsem týmu v tréninku, v některých zápasech, ale to, co jsem si myslela, že by mohlo klapnout, se nám nepodařilo tak, jak jsem si představovala, třeba poslední čtyři předvánoční zápasy. Také jsem asi maličko ztratila ideály o světě profesionálního basketbalu a mentalitě dnešních hráček. Ale i to beru jako cennou zkušenost do dalšího působení v trutnovském basketbalu.
Proč jste se rozhodla znovu vrátit na hřiště?
Rozhodnutí to bylo opravdu z nutnosti. V čase, kdy se měnil trenérský post a tři hráčky byly mimo, jsme se v širším vedení rozhodli, že je třeba tomu dát trutnovské nadšení a srdce. Tomu se nedalo vzdorovat. Z mé strany nebylo čím jiným pomoci, trenérské ambice jsem nikdy neměla a nemám, tak jsem šla tým doplnit zevnitř. Když se zranila i čtvrtá hráčka, ukázalo se to jako opravdu nutné, aby tým byl schopný nastoupit s minimálně nezbytným počtem hráček k zápasům.
Bylo těžké znovu se dostat do zápasového tempa a skloubit basket s prací?
Opravdu je to jako jízda na kole, nezapomíná se to. Mám výhodu, že bez sportu obecně si život nedokážu představit, takže se udržuji jakž takž v dobré fyzické formě a moje tělo si to všechno pamatuje. Tím pádem to nebylo tak strašlivé, jak by se mohlo zdát, ale dřina to byla hlavně kvůli pracovnímu vytížení. Člověk se nemůže jen tak sbalit a říct: hele, já se teď jdu měsíc věnovat profesionálnímu basketbalu a pak se vrátím. Prostě jsem to musela zvládnout všechno dohromady. A je nutné doplnit, že při cukrařině si stěží sednu, většinou jsem denně skoro 9 hodin na nohou. Ale když člověk chce, jde ledacos.
Je možné, že se ještě na hřišti někdy objevíte?
Vzhledem k historii mých ukončení kariéry a opakovaných startů to nevylučuji, ale spíš tomu už sama nevěřím a doufám, že to nebude nutné. Přestože nemůžu říct, že by mě to nebavilo.
V trutnovském klubu vám patří pozice marketingové manažerky. Jak vás tohle baví?
Pravdou je, že k tomu jsem taky přišla trochu náhodou. U nás v Trutnově bude role marketingové manažerky asi trochu odlišná než ve vrcholových klubech. Já jsem spíš taková holka pro všechno. I když to jsme v Trutnově všichni. Pomáháme si, kde můžeme, a naším společným cílem je hlavně Trutnovu pomoct k lepším výsledkům.
Jak jde obchod Sladký Tečky, který máte u náměstí v Trutnově?
Sladký Tečky loni oslavily 7 let od založení, takže musím říct a zaklepat, že si vedou velmi dobře a zaměstnávají mě na 100%. Někdy i na 120%. Dá se to ale vydržet, když jsou odměnou spokojení zákazníci. To je jako v basketu. Když se vám povede zápas, fanoušci jsou spokojení a vy dvojnásob.
Jakým trendem se v cukrařině ubíráte? Co jsou vaše největší vychytávky?
Sázíme na různorodost a snažíme se vymýtit stereotyp. Pokud bychom pořád dělaly stejné zákusky a dorty, lidem by se to přejedlo, takže se snažíme pořád vymýšlet něco nového. Největší vychytávkou bych označila možnost objednání dortů přes webové stránky. Šetří to čas nám i zákazníkům.
O co mají lidé největší zájem?
To je otázka záludná jako počasí, je to absolutně nepředvídatelné. Každý týden je diametrálně jiný, ale o makronky je zájem pořád.
Jste také zastupitelkou Trutnova. Jaká to je pro vás životní zkušenost?
Je to parádní kompenzace k manuální práci. Nechci, aby to vyznělo, že cukrařina je tupé řemeslo. Ba naopak, bez neustálého multitaskingu a optimalizace pracovních procesů bychom nebyly tam, kde jsme. Zastupitelstvo je ale něco jiného. Člověk zaměstnává hlavu jinak, komunikuje jiné problémy a je to rozhodně bližší tomu, co jsem vystudovala. Je fajn, že se tohle všechno daří skloubit.
