Titulem MVP Kat-Elhotová potvrdila povedený návrat

Přišla, viděla a zvítězila. Nejen týmově, což se očekávalo, ale také individuálně. Kateřina Elhotová zatím jede nad plán při svém návratu na basketbalové palubovky po porodu. Svými výkony dává fanouškům naději před blížícím se ME v Hradci Králové a Praze, že se bude opravdu na co koukat.

Přišla, viděla a zvítězila. Nejen týmově, což se očekávalo, ale také individuálně. Kateřina Elhotová zatím jede nad plán při svém návratu na basketbalové palubovky po porodu. Svými výkony dává fanouškům naději před blížícím se ME v Hradci Králové a Praze, že se bude opravdu na co koukat.

 

I když to původně neměla v plánu, stihla Kateřina Elhotová ještě závěr klubové sezony. Poprvé naskočila do semifinále s DSK Basketball Nymburk a hned soupeřkám nasázela 15 bodů. Pak zvládla ještě jeden zápas a hned s týmem odcestovala do Jekatěrinburgu na Final 4 Euroligy.

 

Po dvou smolných prohrách, které ZVVZ USK Praha vzaly naději na medaili si šampionky spravily chuť v ligovém finále. Podle očekávání nedaly Lvicím z Hradce Králové šanci a udržely si neporazitelnost na domácích palubovkách. Elhotová se rozjížděla pomaleji, ale v posledním utkání v útoku explodovala a během 18 minut nastřílela 23 bodů. Také to jí nominovalo na cenu MVP finálové série.

 

„Já to vždycky hodnotím z toho celkového měřítka, sám sebe člověk nehodnotí rád. Jsem ráda, že jsme to zmákly, neřekla bych hladce, protože Hradec je nevyzpytatelný tým. Jsou to rychlé tryskomyši a s tím máme problém, tak jsme nechtěly nic podcenit. Jsem hrozně ráda za své ocenění, ale to už je jen taková třešnička na dortu,“ povídala skromně se zlatou medailí na krku.

 

USK přidal ve třetím finále už 113. vítězství v řadě. Podle Elhotové to ale není samozřejmost: „Tohle je hrozně těžké. Je to úplně jiný styl basketbalu než v Eurolize. Týmy jsou nevyzpytatelné, nemůžete předvídat, kdo kam poběží. V tomhle je to zrádné a člověk musí udržet pozornost po celou dobu zápasu.“

 

I tak by ale uvítala v Ženské basketbalové lize větší konkurenci, aby USK musel o vítězství bojovat ve vyrovnanějších střetnutích: Bylo by super, kdybychom měli takhle aspoň čtyři vyrovnané týmy, aby to mělo větší náboj pro nás do přípravy v Eurolize, tak i pro fanoušky.“

 

Teď už pomalu v hlavě zapíná přepínač mezi klubovou a reprezentační sezonou. Společně s českým národním týmem jí čeká domácí evropský šampionát, který už je za dveřmi. A Elhotová si ho nenechá ujít. „Já se na to těším od té doby, co jsem otěhotněla,“ směje se. Pak ale pokračuje ve vážnějším tónu: „Uvidíme, jak si to sedne, jak budeme vypadat jako tým. Máme docela krátkou dobu na to se sehrát, ale věřím, že fanoušci budou náš šestý hráč na hřišti a že se nám to povede.“

 

I když návrat zatím nelze považovat jinak než za úspěšný, česká křídelnice ví, že se musí udržovat v kondici a na volno teď nemá čas. „Chci se udržet v nějaké kondici. Budu si chodit posilovat a střílet si, to je můj cíl. Jednou denně, aby z toho člověk nevyšel. A to je můj plán, a také se věnovat malému,“ usmívá se.