Výročí basketbalové pohádky. Před deseti lety začala cesta za světovým stříbrem

Čas letí jako bláznivý, zpívá se ve známé písni Karla Gotta a platí to i pro sportovní úspěchy českých reprezentací. Dnes tomu je přesně deset let od úvodního hracího dne světového šampionátu basketbalistek v roce 2010, které se konalo v České republice. Už jen pořádání turnaje je pro malou zemi ve středu Evropy velkým sportovním svátkem a 23. září 2010 nikdo nemohl tušit, co se na přelomu září a října v Česku odehraje a jaká basketbalová horečka tu vypukne.

Čas letí jako bláznivý, zpívá se ve známé písni Karla Gotta a platí to i pro sportovní úspěchy českých reprezentací. Dnes tomu je přesně deset let od úvodního hracího dne světového šampionátu basketbalistek v roce 2010, které se konalo v České republice. Už jen pořádání turnaje je pro malou zemi ve středu Evropy velkým sportovním svátkem a 23. září 2010 nikdo nemohl tušit, co se na přelomu září a října v Česku odehraje a jaká basketbalová horečka tu vypukne.

 

Šestnáctý světový šampionát začal základními skupinami, které si mezi sebe rozdělily Brno, Ostrava a Karlovy Vary, kde se pak odehrávalo play off. Z celkových 62 zápasů jich hned deset odehrálo dvanáct českých lvic pod vedením trenéra Lubora Blažka a došly až k památné stříbrné medaili a finálovému zápasu s hvězdami z USA.

 

„Já jsem zrovna jeden z těch, který nerad vzpomíná, protože to někdy bývá i trochu smutné. Tohle je totiž něco, co už se asi nezopakuje a je to podobné, jako když byly mé děti malé. Člověk by to chtěl zpátky, ale už to nejde. Úspěch to byl úžasný a v době, kdy se to družstvo tvořilo, ho nikdo nečekal. Podařilo se nám pro holky vytvořit super podmínky, všechno šlapalo a ani porážky s Ruskem nebo Španělskem nás nezlomily,“ říká po deseti letech k turnaji trenér Blažek. 

 

Hlavní favoritky své zápasy ve skupinách zvládaly bez potíží. Američanky, obhájkyně zlata z Austrálie, Rusky a Španělky prošly úvodními třemi duely bez ztráty kytičky. Právě Rusky se brněnské hale Vodova dostaly do skupiny s Češkami. Lvice na úvod zvládly duel s outsiderem z Argentiny (67:53), pak těsně podlehly Ruskám (52:55), aby pak v podobné bitvě udolaly už s jistým postupem Japonky (66:60). S velkým zklamáním se s Ostravou loučila Čína, čtvrtý tým posledních olympijských her, který se nedostal ani do osmifinále. 

 

V osmifinálových skupinách pokračovaly v parádních výkonech Američanky, které se nadřely jen v duelu s Austrálií (83:75) a do čtvrtfinále prošly s šesti výhrami. Spolu s tímto duem šly dál ještě Francouzsky a Bělorusky. Češky díky rozlosování mohly zůstat na osmifinále v Brně a hnaní parádním publikem bojovaly o postup mezi nejlepší osmičku. Hned na úvod si díky skvělé střelbě Evy Vítečkové bez potíží poradily s Jižní Koreou (96:65) a na závěr skupiny udolaly díky zlepšené druhé půli nebezpečnou Brazílii (84:70). Mezi to se vloudil první nepříliš povedený výkon a jasná prohra se Španělskem (57:77). Byla z toho celková třetí příčka, která přiřadila Češkám do karlovarského čtvrtfinále Austrálii.

 

První ukázkou, že to nebude jen tak obyčejný turnaj, přišlo právě ve čtvrtfinále proti obhájkyním světového titulu Australankám. Nadšeně bojující Češky před zraky prezidenta republiky Václava Klause a plnou KV Arenou urvaly vyrovnaný duel poměrem 79:68 a to hlavně díky 27 bodům znovu skvěle střílející Vítečkové. Další čtvrtfinále přineslo velký šok, když Rusky nestačily na Bělorusko hladce 53:70 a místo očekávaného semifinále Rusko – Austrálie z toho byl duel dvou outsiderů Česká republika – Bělorusko. Na druhé straně pavouka zářily Američanky a dál prošly po prodloužení s Francií také Španělky.

 

„Nedávno běžely záznamy zápasů v televizi a musím říct, že spoustu věcí jsem viděl poprvé. Po zápasech jsem musel na tiskovou konferenci a nebyl u těch prvotních emocí v šatně, což mě teď zpětně mrzí. Stejně tak jsem úplně nestíhal sledovat diváky a po letech jsem zjistil, jak moc plné haly byly a jak diváci bouřili. Já se v tu chvíli soustředil jen na to, co se děje na hřišti,“ vzpomíná Blažek.

 

Díky zvláštnímu formátu turnaje nastoupily celky ke svým semifinálovým zápasům hned druhý den po čtvrtfinále, podmínky však byly pro všechny celky stejné. Bělorusky na začátku zápasu vedly, od té doby se ale duel hodně tahal a rozhodnout muselo až prodloužení, ve kterém nadšené Češky vybojovaly postup do finále po výhře 81:77. Druhé semifinále pak bylo jednoznačnou záležitostí pro Američanky, díky čemuž Španělsko zřejmě ušetřené síly prodalo v zápase o třetí místo proti Bělorusku. Oba týmy měly v nohách třetí duel ve třech dnech.

 

Ve finále český tým bojoval a nechtěl se vzdát, větší kvalita a fyzické síly se ale nakonec projevily a Američanky dokráčely po výhře 89:69 ke světovému triumfu. Rozehrávačka Hana Horáková se ale stala nejužitečnější hráčkou turnaje a spolu s Evou Vítečkovou zamířla do nejlepší pětky šampionátu. Tam je doplnily Američanka Diana Taurasiová, Běloruska Jelena Leuchanková a Sancho Lyttleová ze Španělska.

 

„Byl bych rád, kdyby se to znovu podařilo dalšímu družstvu, protože z členek týmu hraje aktivně teď už jen Kačka Elhotová. Nechci ale, abychom se ve vzpomínkách vraceli jen k MS, protože se tam muselo nějak postoupit, hrálo se na olympiádě, na evropských šampionátech a uhrálo se hodně super výsledků, i když tenhle je asi nejvýraznější. Měli jsme motivaci po nepovedeném evropském šampionátu 2009, po kterém se tým trochu přestavoval, ale úspěšných turnajů bylo v tom období hned několik a chci, abychom se na celou tu éru dívali jako na celek,“ věří zkušený kouč.