Tetovala jsem rodinu a kamarády

Na předlouhých 19 měsíců se protáhlo vážné zranění kolena kapitánky Levhartic Chomutov Michaely Krejzové. V listopadu se vrátila na hřiště jak v Chance ŽBL, tak v EuroCupu. „To, že se mi při tak banální věci, jako je dopad na palubovku, stal tak vážný úraz, mě vedlo k zamyšlení nad pohybem svého těla. Správný pohyb a s tím spojená prevence zranění bylo to, co mě začalo hodně zajímat,“ říká. V rozhovoru Michaela Krejzová popisuje peripetie, jimiž si prošla. Také prozradila, že se během dlouhé pauzy od basketbalových zápasů věnovala tetování.

Opravdu jste někoho potetovala?

Ano. Tetování se mi líbí, sama jich pár mám a vždycky jsem si říkala, že bych si to chtěla jednou zkusit. Pak jsem byla na svém prvním handpoke tetování a to mě zaujalo tak moc, že jsem se to začala učit. Několik mých kamarádů a členů rodiny jsem potetovala.

Čemu jste se ještě věnovala, když jste nemohla hrát?

Ráda tvořím, ale upřímně jsem na to většinu času neměla moc náladu. Nějaký čas jsem věnovala malování a čtení, ale většinu času mi zabrala zraněná noha. Pomáhala jsem s trénováním dětí a chvíli jsem zaskakovala za naši kondiční trenérku u několika kategorií.

Proč se návrat tak protáhl?

V dubnu 2023 jsem si při zápase ošklivě poranila koleno. Bohužel to bylo natolik vážné, že operace proběhla až po čtyřech měsících. Po operaci vypadalo všechno dobře. Začala jsem rehabilitovat, posilovat, trénovat a postupně se připojovat k týmu. Koleno mi bohužel začalo otékat a hodně mě bolelo. Došlo znovu k poškození menisku a já musela na další operaci. Musela jsem tak začít od začátku. Bylo to hodně těžké, dostat se konečně do fáze, kdy se připojíte k týmu a ze dne na den jste zase na začátku.

To pro vás muselo být opravdu složité období.

Bylo, hodně. Patnáct let žijete basketem a najednou jste bez něj. Dokud si něčím takovým neprojdete, tak nemáte vůbec představu, co vás čeká a jaké to bude. Před operací jsem musela nohu rozcvičit a posílit. Takže jsem čas strávila na rehabilitacích a v posilovně. Stejně to probíhalo po první i druhé operaci, protože po několika týdnech se vám z nohy ztratí snad všechny svaly. Bylo to psychicky hodně náročné. Věděla jsem, že to nebude jednoduché období a tou druhou operací se to ještě více protáhlo. Snažila jsem se být hodně s týmem, a to mě motivovalo ještě víc makat.

Absolvovala jste nějakou speciální přípravu?

Měla jsem asi stejnou přípravu jako všichni sportovci po úrazu kolene. Navíc jsem se začala věnovat goatě. Už před úrazem jsem ji registrovala, ale po úrazu jsem se o ni začala zajímat více. To, že se mi při tak banální věci, jako je dopad na palubovku, stal tak vážný úraz, mě vedlo k zamyšlení nad pohybem svého těla. Správný pohyb a s tím spojená prevence zranění bylo to, co mě začalo hodně zajímat. Začala jsem spolupracovat s Lukášem z Luka Academy v Liberci. Věnuje se goatě a jeho přístup je zaměřený na zvýšení efektivity pohybu, který mění přístup k atletickému tréninku a prevenci zranění. Vnímám to sama u sebe jako obrovský posun a zpětně nechápu, že jsem svá častá zranění brala jako normální věc a běžnou součást sportu.

Velký návrat přišel 13. listopadu v zápase Chance ŽBL proti Slovance. Těšila jste se?

Byla jsem docela dost nervózní. Před prvním zápasem jsem se moc nevyspala, ale snažila jsem se moc si to nepřipouštět a zbytečně nad tím nepřemýšlet. Uklidňovalo mě, že se na tréninku cítím dobře a říkala jsem si, že to v zápase nebude o moc jiné.

Jste opět kapitánkou. Jak se cítíte v této roli?

Cítím se dobře, ale asi se tím toho pro mě moc nemění. Svůj tým bych podporovala a snažila se co nejvíce hecovat, i kdybych kapitánka nebyla. Ale je to samozřejmě hezký pocit.

Je velký rozdíl prožívat zápasy na lavičce a v hledišti než na hřišti?

Je to obrovský rozdíl. Asi jsem si ani nedokázala představit, jak moc těžké to bude. Všechno to prožívat s holkama a zároveň vědět, že jim na hřišti nemůžete pomoct, je náročné.

Jak vidíte váš současný tým?

Máme skvělý kolektiv, to je pro mě nejdůležitější. Věřím tomu, že tým dokáže mnohem víc, když je dobrá parta a všichni spolu dobře vychází. Je důležité, aby se každá hráčka v týmu cítila dobře, protože se to promítne i do jejích výkonů. A myslím, že se nám to v týmu daří a musí se pracovat už "jen" na tom basketu. Po basketbalové stránce mám pocit, že máme na lepší výkony, než jaké jsme zatím ukázaly. Vidím v našem týmu obrovský potenciál a věřím, že se naše výkony během sezony budou jen zlepšovat.

První účast Chomutova v EuroCupu jste musela loni oželet. Letos už jste se stihla zapojit a zahrát si ho. Je to dobrá zkušenost pro Levhartice hrát EuroCup?

Určitě ano. Vždycky je dobré poměřit si síly na evropské úrovni. Basket je rychlejší, tvrdší a pro každou hráčku je to skvělá zkušenost. A věřím, že i pro diváky jsou tyto zápasy atraktivní.

Jaké máte nyní osobní cíle?

Kdybych tuhle otázku dostala před rokem, tak bude moje odpověď nejspíš úplně jiná. Teď jsem se dostala do fáze, kdy jsem vděčná za to, že už konečně můžu hrát, a to je pro mě teď nejdůležitější. Takže více než osobní cíle mě zajímají ty týmové. Přála bych si získat s mým týmem znovu medaili.